Když dojde na svatost, dostává se na muže i ženy. Jednou z nejznámějších českých světic se stala Svatá Anežka též známá jako Anežka Česká.
Anežka se narodila pravděpodobně v roce 1211 (někdy se uvádí též rok 1205) do královské rodiny. Jejími rodiči byli Přemysl Otakar I. a Konstancie Uherská. Královská dcera si může zvolit více kariérních určení, ale Anežka se rozhodla stát řeholnicí. Stalo se tak po sérii neúspěšných zasnoubení.
Anežka zastávala pozici abatyše kláštera na Františku. Bohatě se věnovala kulturní i sociální činnosti. Stojí například za založením špitálního bratrstva na pražském Starém Městě, z něhož se později stal řád křižovníků s červenou hvězdou. Anežka také založila klášter pro muže a klášter pro ženy, který později vedla jako jeho představená.
Anežčina činnost by nebyla možná bez výborného vzdělání, kterého se jí dostalo. Uměla číst i psát, ovládala několik jazyků (kromě češtiny i latinu, němčinu a italštinu) a studovala diplomacii, která jí později nemálo posloužila v dospělosti. Zasloužila se o nastolení smíru mezi svým bratrem, králem Václavem I. a jeho synem Přemyslem Otakarem II. O Anežčině schopnostech a svátosti koluje nemálo pověstí. Například se o ní již během jejího života začalo tradovat, že předpověděla smrt krále Přemysla Otakara II. během bitvy na Moravském poli, či že dokázala uzdravovat nemocné a trpící.
Snaha prohlásit Anežku za svatou existovala již od čtrnáctého století, tedy nedlouho po její smrti v roce 1282. Neúspěšně o to usiloval například proslulý český král Karel IV. Teprve v roce 1874 byla Anežka prohlášena za blahoslavenou a v roce 1989 ji tehdejší papež Jan Pavel II. svatořečil. O Anežce vzniklo více dokumentů, věnuje se jí naučná i fikční literatura (je například jednou z postav v historických románech spisovatelky Hany Whitton) a její tvář jsme ještě relativně nedávno mohli vídat na papírových padesátikorunách.