Věřili, že obřízka zlepšuje erekci

Mužská obřízka, tedy odstranění větší části nebo celé předkožky je velmi starý zákrok. Původně byli obřezávaní mrtví nepřátelé a předkožky sbírány jako válečné trofeje. Později v oblasti Jihozápadní Asie byla obřízka prováděna v dětství chlapcům z náboženských důvodů (nejznámější komunitou jsou Židé a Muslimové, ale obřezání hojně provádí i domorodé kmeny severovýchodní Afriky). U Židů šlo o tzv. smlouvu s Bohem. Takže původ obřízky je zejména náboženský.

Kolem vlivu obřízky koluje spoustu mýtů a dohadů. Většina obřezaných postupuje zákrok v útlém věku a není tedy schopna porovnat vliv bez obřezání. Nicméně můžeme vysledovat několik vlivů:

  1. Podpora erekce – několik málo provedených výzkumů zaměřených na vliv erekce a obřízky. Ukazuje se, že obřezaní vyloženě nemá přímý vliv na podporu erekce. Tzn. že mužům nebude více tvrdnout penis, když si nechají odstranit předkožku. Nicméně je prokázána větší citlivost penisu na dráždění a stimulaci. Takže se lépe a tvrději postaví. Obřezání tak nepřímo působí na lepší erekci.
  2. Předčasné vyvrcholení – dalo by se tvrdit, že holý penis je citlivější. I když se lépe postaví a dostaví se tvrdá erekce, tak kvůli zvýšené citlivosti by mohla přijít předčasná ejakulace (výstřik spermatu). Toto však nikdy nebylo potvrzeno, takže obřezáním neztratíte na výdrži. Žalud je totiž zvyklý na kontakt s okolím (spodní prádlo, voda) a není tak citlivý při doteku na vaginální dno.
  3. Lepší hygiena – byla potvrzena jednoznačně. Za předkožkou je vlhko a zdržuje se tam více mykóz, bakterií a viroých zánětů, než když máte žalud obnažený. Bylo zjištěno, že výskyt různých zánětů penisů mají častěji neobřezaní muži. Taktéž pravděpodobnost nakažení partnerky zánětem či v horším případě pohlavní nemocí je vyšší u neobřezaných. To může být také jeden z důvodu proč se v horkých oblastech obřezávalo (byť údajně z nábožených důvodů, prapůvod je pravděpodobně hygiena).

Z uvedeného vyplývá, že není třeba se obřízky obávat. V českých zemích ji postupují obvykle muži s nějakých zdravotním problémem. V západní Evropě a v Americe je obřízka populární a hojně rozšířená (uvádí se, že v US je po zákroku až 80% mužské populace).

Nedávné filmy o náboženství

Filmy jakožto výrazná součást kultury reflektují lidskou společnost. Řada z nich se proto zabývá i náboženstvím. Které zajímavé filmy z nedávné doby tuto problematiku zpracovávají?

Mlčení (2016)

Tříhodinový historický film není šálek čaje pro každého. Režisér Martin Scorsese ale opakovaně dokázal, že točit umí. V tomto snímku se dva jezuité během sedmnáctého století vydávají do Japonska, aby nalezli svého bývalého učitele, který se údajně zřekl víry. Soustředěné herecké výkony a intenzivní atmosféra jsou hlavními klady filmu.

Skrýš (2010)

V úplně odlišném duchu se nese hororový snímek Skrýš, v němž psychiatrička pracuje s podivným pacientem a postupně zjišťuje, že síla víry má vskutku schopnost měnit lidské životy… nebo je brát. Film úspěšně zanáší náboženskou tematiku do hororového žánru a nabídne nejeden děsivý moment. Navíc stojí za zhlédnutí díky ústřední dvojici, kterou jsou Julianne Moore a Jonathan Rhys Meyers.

Ve jménu Krista (2016)

Život Ježíše Krista je oblíbeným námětem náboženských historických snímků. V tomto filmu se ale na celý příběh podíváme z jiného úhlu pohledu. Hlavním hrdinou tentokrát není Ježíš Kristus samotný, ale římský vojevůdce, který je pověřen vyšetřit zvěsti o Ježíšově zmrtvýchvstání. Film představuje zajímavý konflikt mezi vírou a skepsí, který ještě prohlubují vydařené herecké výkony hlavních herců, Josepha Fiennese a Toma Feltona v roli jeho pomocníka.

Máří Magdaléna (2018)

Obdobně Máří Magdaléna nabízí trochu jiný náhled na Ježíšův příběh. Staví do centra Máří Magdalénu ve výborném podání herečky Rooney Mary, která se přidává k Ježíšovi poté, co ji zaujmou jeho přesvědčení. Perspektiva ženské hrdinky je u filmů s náboženskou tematikou pořád poměrně vzácná, a už díky tomu tento film stojí za pozornost.

Let There Be Light (2017)

Na závěr tu máme v ČR méně známý snímek, o nějž se režisérsky i scenáristicky postaral Kevin Sorbo. Příběh muže, který postupně nalézá lásku k Bohu, spousta diváků odsoudila jako propagandu, ale opět jde o zajímavý alternativní náhled na tuto složitou problematiku. Nejlepší je se tak na film podívat a udělat si vlastní názor – což ostatně platí o všech snímcích zmíněných v tomto článku.

Bizarní náboženská pravidla a zvyklosti

Náboženství je důležitou součástí vývoje lidské společnosti a napříč tisíciletími se dočkalo značných proměn. Příliš proto nepřekvapí, že se k němu postupem času navázala řada leckdy bizarních pravidel a zvyklostí, z nichž některé si představíme v tomto článku.

Pojídání mrtvých

Kmen Yanomami v Amazonii zastává zvláštní zvyk. Jeho zástupci jsou přesvědčení, že smrt je nepřirozený fenomén, a tak po smrti člověka spálí, jeho popel promíchají s banány a tuto směsku pozřou. Činí tak proto, aby mrtvý člověk zůstal i nadále mezi nimi.

Házení dětí z výšky

Když muslimové a hinduisti chtějí, aby jejich malé děti mezi jedním až druhým rokem věku byly v budoucnu chytré, zdravé a měly štěstí, házejí je z chrámu Grishneshwar v Indii a dole je chytají do prostěradel. Je pravda, že jestli tento zvyk děti přežijí ve zdraví, tak jim očividně štěstí opravdu přeje.

Uctívání fotbalisty

Sport je pro mnohé lidi takřka náboženstvím… a pro některé doslova. Maradonianská církev uctívá legendárního fotbalového argentinského fotbalového hráče Diega Maradonu. Členové církve jsou přesvědčení, že Maradona byl nejlepším fotbalistou všech dob a modlí se k této skutečnosti. Mají rovněž řadu přikázání, která praktikují – například kážou svým členům, aby své syny pojmenovali Diego. V současnosti má církev něco okolo osmdesáti tisíc členů. Je pravda, že oproti jiným zvyklostem a přesvědčením zmíněným v tomto článku je její víra ještě relativně neškodná.

Dočasná manželství kvůli sexu

Islám přísně zakazuje mít sex mimo manželský svazek… tak co s tím? Jedno řešení se pro muslimy nabízí v podobě dočasného manželství. Probíhá tak, že se muž a žena shodnou na časovém termínu, po který bude manželství trvat (jeden den nebo klidně rok či víc), a muž v některém případě ženě zaplatí. A pak už mohou žít jako manželé… aspoň dokud jim nevyprší smlouva nebo nenajdou někoho, s kým by chtěli zůstat celý život.

Katedrála svatého Víta

Nejenom v zahraničí najdete pozoruhodné náboženské památky. Řada se jich nachází rovněž v České republice. K jedné z nejznámějších pak patří katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha, o níž se většinou zkráceně hovoří právě jako o katedrále svatého Víta. Tato památka dominuje Praze a společně s Pražským hradem, orlojem a Karlovým mostem jde o místo, které navštěvuje největší množství turistů.

Katedrála se nepřekvapivě těší bohaté historii. Její kořeny sahají až do desátého století a k samotnému knížeti Václavovi. Největšího rozmachu se však dočkala ve čtrnáctém století a nyní se díky tomu řadí k výjimečným památkám gotického období. Katedrála se navíc může pochlubit tím, že zahrnuje třetí nejvyšší kostelní věž v České republice, kterou je jižní věž o výšce 96 metrů.

V katedrále jsou uloženy ostatky celé řady českých králů a císařů, díky čemuž je její propojení s historií ještě užší. V rámci českého národa jde tak o ekvivalent například britského Westminsterského opatství, které pro změnu představuje místo odpočinku mnoha význačných britských osobností. V katedrále svatého Víta tak naleznete například hrobky obou Přemyslů Otakarů, Karla IV. a jeho dvou manželek, Jiřího z Poděbrad či císaře Rudolfa II.

Katedrála návštěvníky zaujme nejenom svými rozměry, ale především překrásnou výzdobou interiérů. Její centrum představuje kaple sv. Václava, kde najdete obklad stěn z drahých kamenů a nástěnné malby pocházející ze 14. století.

Nepřekvapivě se také ke katedrále váže řada pověstí a zajímavostí. Věděli jste například, že na dostavbě katedrály pracoval jako kameník Antonín Zápotocký, který se později stal prezidentem tehdejšího Československa? Samozřejmě nesmí chybět ani zvěsti o tom, že v katedrále straší, tak si dejte pro jistotu pozor, až se do ní vypravíte, aby vás náhodou nějaký přízrak nevylekal.

Chrámový komplex v Karnaku

Když dojde na náboženské památky, na své si přijdou nejenom vyznavači všech možných náboženství, ale rovněž i historikové nebo jednoduše lidé, kteří chtějí navštívit fascinující místa přímo dýchající dějinami. Chrámový komplex v Karnaku je jedním z takovýchto míst.

Komplex se nachází v severní části Luxoru na středním toku Nilu. Těší se dlouhodobé historii. Byl založen již okolo roku 1950 před naším letopočtem faraonem Senusretem I. Své současné podoby se nicméně dočkal až daleko později – byl postupně rozšiřován a přestavován po více než tisíciletí. Komplex tvoří tři vzájemně stavebně propojené chrámy zasvěcené třem různým bohům.

Chrámový komplex se mezi turisty těší velké oblibě. Údajně jde o druhou nejnavštěvovanější egyptskou památku, přičemž prvenství třímají proslulé pyramidy v Gíze. Díky tomu, že byl komplex rozšiřován napříč věky a na jeho výstavbě se podílelo několik desítek faraonů (až ke třicítce), z nichž každý chtěl na stavbě zanechat svůj osobitý rukopis, jde o zcela ojedinělou památku. Chrámů zasvěcených bohům se pochopitelně v Egyptě nachází více, ale chrámový komplex v Karnaku mezi nimi díky své rozmanité architektuře vyčnívá.

Největší část komplexu je zasvěcena bohu Amun-Re. Tato část zaujme kromě své celkové rozlohy i obřími sochami, které zde můžete zhlédnout. Druhá část je zasvěcena bohyni matce Mut, a kromě několika menších chrámů má své vlastní posvátné jezero. Třetí část komplexu se nese v jménu boha Montu, ale tato část bohužel není volně přístupná veřejnosti.

Kvůli svému historickému a náboženskému významu se chrámový komplex nepřekvapivě objevil i v kulturních dílech. Vidět jsme ho mohli například ve sci-fi akční podívané Transformers: Revenge of the Fallen, dobrodružném snímku The Mummy Returns nebo v mnohem tradičnějším díle, detektivním románu Vražda na Nilu od Agathy Christie. Komplex rovněž hrál roli v řadě počítačových her (tři díly hry Lara Croft, PowerSlave, The Sims 3: World Adventures či Final Fantasy V).

Vzhledem k velikosti komplexu se vyplatí si na jeho návštěvu vyhradit víc než jen jedno odpoledne. Pokud se chcete vydat na cestu do minulosti a plně nasát atmosféru starověkého Egypta, prakticky nenajdete lepšího místa. Nejlepší na komplexu je, že ho plně ocení věřící lidé i zarytí ateisté – pokochat se jeho krásou může každý.

Svatý Mikuláš kamarádí s čerty

Pátý prosinec proslul jako svátek, kdy chodí Mikuláš s čerty a anděly, hodným dětem naděluje sladkosti a zlobivým uhlí. Co ale víte o muži, podle něhož svátek získal své jméno?

Svatý Mikuláš se narodil ve třetím století našeho letopočtu (obvykle se uvádí rok 280). Byl velmi zbožný, což se projevovalo v jeho laskavosti k druhým. Po smrti svého otce například rozdal dědictví chudým a potřebným. Okolo dvaceti let věku se stal biskupem. Velmi aktivně hlásal víru a bojoval proti pohanským zvykům. Jeho okruh činnosti byl ale mnohem širší – usiloval o spravedlivé zacházení s cizinci a spravedlivý průběh soudních konání.

Ačkoliv Mikuláš nebyl nikdy oficiálně prohlášen svatým, jeho věhlas se po jeho smrti rychle šířil a dnes ho za svatého považují všechny křesťanské církve praktikující úctu ke svatým. Řada kostelů napříč celým světem je Mikulášovi zasvěcena a podle všeho jde o druhého nejuznávanějšího svatého (prvenství nepřekvapivě drží Panna Marie). Mikulášova pověst byla podpořena více legendami. Jednou z nich je například legenda o třech dětech, které Mikuláš vzkřísil poté, co je zavraždil zlý hostinský.

Kromě legend se k Mikulášovi vážou i nejrůznější tradice. Ty se liší podle toho, o jakém území se bavíme. Většina z nich však zahrnuje obdarovávání dětí. České tradice dobře známe. Méně lidí však ví, že někdy společníky Mikuláše, čerta a anděla, nahradili obecní policisté. V Nizozemsku jejich verzi Mikuláše oproti tomu provází Černý Petr s pytlem, do něhož schovává zlobivé děti. Na rozdíl od ČR se v Nizozemsku lidé dočkají Mikuláše dříve – již první sobotu po jedenáctém listopadu.

Svatá Anežka Česká světice


Když dojde na svatost, dostává se na muže i ženy. Jednou z nejznámějších českých světic se stala Svatá Anežka též známá jako Anežka Česká.

Anežka se narodila pravděpodobně v roce 1211 (někdy se uvádí též rok 1205) do královské rodiny. Jejími rodiči byli Přemysl Otakar I. a Konstancie Uherská. Královská dcera si může zvolit více kariérních určení, ale Anežka se rozhodla stát řeholnicí. Stalo se tak po sérii neúspěšných zasnoubení.

Anežka zastávala pozici abatyše kláštera na Františku. Bohatě se věnovala kulturní i sociální činnosti. Stojí například za založením špitálního bratrstva na pražském Starém Městě, z něhož se později stal řád křižovníků s červenou hvězdou. Anežka také založila klášter pro muže a klášter pro ženy, který později vedla jako jeho představená.

Anežčina činnost by nebyla možná bez výborného vzdělání, kterého se jí dostalo. Uměla číst i psát, ovládala několik jazyků (kromě češtiny i latinu, němčinu a italštinu) a studovala diplomacii, která jí později nemálo posloužila v dospělosti. Zasloužila se o nastolení smíru mezi svým bratrem, králem Václavem I. a jeho synem Přemyslem Otakarem II. O Anežčině schopnostech a svátosti koluje nemálo pověstí. Například se o ní již během jejího života začalo tradovat, že předpověděla smrt krále Přemysla Otakara II. během bitvy na Moravském poli, či že dokázala uzdravovat nemocné a trpící.

Snaha prohlásit Anežku za svatou existovala již od čtrnáctého století, tedy nedlouho po její smrti v roce 1282. Neúspěšně o to usiloval například proslulý český král Karel IV. Teprve v roce 1874 byla Anežka prohlášena za blahoslavenou a v roce 1989 ji tehdejší papež Jan Pavel II. svatořečil. O Anežce vzniklo více dokumentů, věnuje se jí naučná i fikční literatura (je například jednou z postav v historických románech spisovatelky Hany Whitton) a její tvář jsme ještě relativně nedávno mohli vídat na papírových padesátikorunách.