Chrámový komplex v Karnaku

Když dojde na náboženské památky, na své si přijdou nejenom vyznavači všech možných náboženství, ale rovněž i historikové nebo jednoduše lidé, kteří chtějí navštívit fascinující místa přímo dýchající dějinami. Chrámový komplex v Karnaku je jedním z takovýchto míst.

Komplex se nachází v severní části Luxoru na středním toku Nilu. Těší se dlouhodobé historii. Byl založen již okolo roku 1950 před naším letopočtem faraonem Senusretem I. Své současné podoby se nicméně dočkal až daleko později – byl postupně rozšiřován a přestavován po více než tisíciletí. Komplex tvoří tři vzájemně stavebně propojené chrámy zasvěcené třem různým bohům.

Chrámový komplex se mezi turisty těší velké oblibě. Údajně jde o druhou nejnavštěvovanější egyptskou památku, přičemž prvenství třímají proslulé pyramidy v Gíze. Díky tomu, že byl komplex rozšiřován napříč věky a na jeho výstavbě se podílelo několik desítek faraonů (až ke třicítce), z nichž každý chtěl na stavbě zanechat svůj osobitý rukopis, jde o zcela ojedinělou památku. Chrámů zasvěcených bohům se pochopitelně v Egyptě nachází více, ale chrámový komplex v Karnaku mezi nimi díky své rozmanité architektuře vyčnívá.

Největší část komplexu je zasvěcena bohu Amun-Re. Tato část zaujme kromě své celkové rozlohy i obřími sochami, které zde můžete zhlédnout. Druhá část je zasvěcena bohyni matce Mut, a kromě několika menších chrámů má své vlastní posvátné jezero. Třetí část komplexu se nese v jménu boha Montu, ale tato část bohužel není volně přístupná veřejnosti.

Kvůli svému historickému a náboženskému významu se chrámový komplex nepřekvapivě objevil i v kulturních dílech. Vidět jsme ho mohli například ve sci-fi akční podívané Transformers: Revenge of the Fallen, dobrodružném snímku The Mummy Returns nebo v mnohem tradičnějším díle, detektivním románu Vražda na Nilu od Agathy Christie. Komplex rovněž hrál roli v řadě počítačových her (tři díly hry Lara Croft, PowerSlave, The Sims 3: World Adventures či Final Fantasy V).

Vzhledem k velikosti komplexu se vyplatí si na jeho návštěvu vyhradit víc než jen jedno odpoledne. Pokud se chcete vydat na cestu do minulosti a plně nasát atmosféru starověkého Egypta, prakticky nenajdete lepšího místa. Nejlepší na komplexu je, že ho plně ocení věřící lidé i zarytí ateisté – pokochat se jeho krásou může každý.

Svatý Mikuláš kamarádí s čerty

Pátý prosinec proslul jako svátek, kdy chodí Mikuláš s čerty a anděly, hodným dětem naděluje sladkosti a zlobivým uhlí. Co ale víte o muži, podle něhož svátek získal své jméno?

Svatý Mikuláš se narodil ve třetím století našeho letopočtu (obvykle se uvádí rok 280). Byl velmi zbožný, což se projevovalo v jeho laskavosti k druhým. Po smrti svého otce například rozdal dědictví chudým a potřebným. Okolo dvaceti let věku se stal biskupem. Velmi aktivně hlásal víru a bojoval proti pohanským zvykům. Jeho okruh činnosti byl ale mnohem širší – usiloval o spravedlivé zacházení s cizinci a spravedlivý průběh soudních konání.

Ačkoliv Mikuláš nebyl nikdy oficiálně prohlášen svatým, jeho věhlas se po jeho smrti rychle šířil a dnes ho za svatého považují všechny křesťanské církve praktikující úctu ke svatým. Řada kostelů napříč celým světem je Mikulášovi zasvěcena a podle všeho jde o druhého nejuznávanějšího svatého (prvenství nepřekvapivě drží Panna Marie). Mikulášova pověst byla podpořena více legendami. Jednou z nich je například legenda o třech dětech, které Mikuláš vzkřísil poté, co je zavraždil zlý hostinský.

Kromě legend se k Mikulášovi vážou i nejrůznější tradice. Ty se liší podle toho, o jakém území se bavíme. Většina z nich však zahrnuje obdarovávání dětí. České tradice dobře známe. Méně lidí však ví, že někdy společníky Mikuláše, čerta a anděla, nahradili obecní policisté. V Nizozemsku jejich verzi Mikuláše oproti tomu provází Černý Petr s pytlem, do něhož schovává zlobivé děti. Na rozdíl od ČR se v Nizozemsku lidé dočkají Mikuláše dříve – již první sobotu po jedenáctém listopadu.

Svatá Anežka Česká světice


Když dojde na svatost, dostává se na muže i ženy. Jednou z nejznámějších českých světic se stala Svatá Anežka též známá jako Anežka Česká.

Anežka se narodila pravděpodobně v roce 1211 (někdy se uvádí též rok 1205) do královské rodiny. Jejími rodiči byli Přemysl Otakar I. a Konstancie Uherská. Královská dcera si může zvolit více kariérních určení, ale Anežka se rozhodla stát řeholnicí. Stalo se tak po sérii neúspěšných zasnoubení.

Anežka zastávala pozici abatyše kláštera na Františku. Bohatě se věnovala kulturní i sociální činnosti. Stojí například za založením špitálního bratrstva na pražském Starém Městě, z něhož se později stal řád křižovníků s červenou hvězdou. Anežka také založila klášter pro muže a klášter pro ženy, který později vedla jako jeho představená.

Anežčina činnost by nebyla možná bez výborného vzdělání, kterého se jí dostalo. Uměla číst i psát, ovládala několik jazyků (kromě češtiny i latinu, němčinu a italštinu) a studovala diplomacii, která jí později nemálo posloužila v dospělosti. Zasloužila se o nastolení smíru mezi svým bratrem, králem Václavem I. a jeho synem Přemyslem Otakarem II. O Anežčině schopnostech a svátosti koluje nemálo pověstí. Například se o ní již během jejího života začalo tradovat, že předpověděla smrt krále Přemysla Otakara II. během bitvy na Moravském poli, či že dokázala uzdravovat nemocné a trpící.

Snaha prohlásit Anežku za svatou existovala již od čtrnáctého století, tedy nedlouho po její smrti v roce 1282. Neúspěšně o to usiloval například proslulý český král Karel IV. Teprve v roce 1874 byla Anežka prohlášena za blahoslavenou a v roce 1989 ji tehdejší papež Jan Pavel II. svatořečil. O Anežce vzniklo více dokumentů, věnuje se jí naučná i fikční literatura (je například jednou z postav v historických románech spisovatelky Hany Whitton) a její tvář jsme ještě relativně nedávno mohli vídat na papírových padesátikorunách.